VALENTÝN

 

Dneska jsem sama sebe docela pobavila. S kámoškou jsme rozjely lehkou konverzaci na téma „Valentýn.“ Já vím, my (jako Češi) ho prý moc neslavíme, ale každý rok za to vlastně utratíme víc a víc peněz, takže tak docela pravda to asi nebude. Možná je to tím, že se rádi tváříme, že ho neslavíme, ale vlastně se pak přistihneme, že od partnera nějakou tu blbost čekáme (třeba žádost o ruku nebo tak něco). Tak mi kámoška poslala vtipný obrázek, jakože „no Valentýn nic moc, když jsem letos sama“ (slovo zase si odpustím, nerada bych se jí dotkla :)) a doplnila komentář ve smyslu, že to třeba příští rok bude lepší. Tak jsem jí odpověděla …

Že pokud myslí, že příští rok se bude válet někde na pláži kde ji nějaký frajer (hodně podobný všem těm co měla před tím) bude oblažovat svojí pozorností, protože bude ještě žít v blažené vidině toho, že tenhle je prostě JINÝ, tak se plete. Pak se vrátí a jí definitivně dojde, že ten princ na tom bílém koni tu cestu k ní nikdy sám prostě nenajde a tak bude muset vyslat spoustu naprosto JASNÝCH signálů (něco jako „hej, to jsem já, já jsem ta pravá a ty jsi ten pravý pro mě“), aby dotyčný „ňouma“ pochopil o co vlastně jde. Ne, že bych si myslela, že to takhle funguje vždycky a všude, ale v případě oné dotyčné to bylo vcelku trefné pojmenování.

Nejsem (i když by to tak mohlo vypadat) nějaká zarytá feministka co si myslí, že jako chlapy k životu nepotřebuje, nebo někdo, kdo nemá absolutně žádné romantické cítění a o lásce si myslí tak trochu svoje. Ne ne ne – opak je v tomto případě pravdou. Uvnitř mě se skrývá romantická duše, ale každý si tu romantiku představuje po svém a holt ten ošemetný Valentýn tomu ne vždycky úplně nahrává, protože romantika „na povel“ mi prostě zní tak nějak divně.

Nejsem dokonce ani ženská, co na vztahy nějak rezignovala a teď má sarkastický pohled na všechno, co se týká tohoto tématu a snaží se ty ostatní odradit od myšlenky na to, že ten pravý prostě existuje, že existuje někdo, kdo bude „ten jiný“ než všichni ti ostatní. On existuje – pro spoustu z nás i když někteří jsou asi ztracené případy, ale „samo“ to prostě nějak úplně nefunguje a je potřeba tomu občas trochu jít naproti. Vyslat správný signál, vyslat víc správných signálů pokud protistrana nechápe, udělat něco, aby ten druhý věděl, že o tu jeho pozornost stojíme nebo prostě jenom udělat něco výjimečného, co toho druhého naprosto a dokonale ohromí.

Krása lásky spočívá v tom, že i když si myslíme, že nic výjimečnýho neděláme, pro naši dokonalou polovičku je právě to tím, čím jsme v jeho očích výjimeční. Těžko se odhaduje, co to vlastně je, na druhou stranu jsou věci, který se naplánovat nedají. Někdy prostě stačí nad tím až tak nepřemýšlet. Láska se dá někdy hodně špatně definovat a někdy je těžké si ji nesplést s jiným citem, za který se v životě mnohokrát přestrojí. Jó, taky jsem si častokrát myslela, že věta „až to bude ten pravý,  tak to poznáš,“ je jenom takový kec, kterým se lidi utěšujou, protože mají pocit, že to nikdy nepřijde a oni zůstanou sami, ale podle mě na  tom něco je. Hlavně si to taky musíme dát do správných souvislostí, abychom ty signály nakonec nevysílaly nějakým špatným směrem. Ono těch princů po tom světě zase tolik neběhá.

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s